Koně a já aneb jak to všechno začalo
Sport vždy byl nedílnou součástí mého života. A i když jsem byla částečně směrována rodiči, nikdy mi nebylo diktováno, jakému koníčku se mám věnovat. Navzdory tomu, že jsem nikdy nebyla do ničeho nucena, jedno pravidlo existovalo: „něco, ale dělat budeš, sama si vyber, co.“ Proto jsem měla možnost se ve svém životě věnovat více druhům sportů a různým zájmům. Od sportovního plavání až po keramiku nebo angličtinu. Pak však nastal osudový den.
Byl konec školního roku (červen 2008). Už jsme se moc neučili a většinu času jsme trávili venku v blízkém parku u naší školy. Já jsem právě skončila s moderní gymnastikou a přemýšlela, jakému sportu se budu věnovat
Moje tehdejší spolužačky se bavily o koních. Se zájmem jsem je poslouchala a představovala si Popelku, ztvárněnou Libuší Šafránkovou, jak si cválá na svém Juráškovi panensky bílým sněhem. Tato idea se mi líbila, a proto jsem od spolužaček vyzvěděla více informací. Následovala návštěva stáje a podání přihlášky
Jak já jsem se mýlila! Cválání panensky bílým sněhem bylo na míle a míle daleko od toho, co mě v následujících letech čekalo. Prach, špína, hnůj a všudypřítomná práce.
Věřte, že vzhledem k tomu, že ve stájích bylo celkem téměř 70 koní, práce bylo neustále více než dost. Odradilo mě to? Ani náhodou. Kydala jsem, zaváděla koně, krmila, zametala, starala se o ně. Byla jsem často unavená, ale šťastná, že mohu být v přítomnosti těchto krásných stvoření. V té době jsem byla schopná vykydat a nastlat 20 boxů vč. dání sena a vody do vany a k tomu 5 koní odjezdit. Byly to těžké časy. A bohužel nemohu říct, že byly vždy snadné a radostné. Avšak jsem za ně ráda. Toto období a tato stáj ze mne zformovalo koňáka, kterým jsem dnes.
Stěhování do Prahy
Po maturitě následovalo, kvůli dalšímu studiu, stěhování do Prahy. Avšak ani studia ani stěhování mi nebyly překážkou, abych se stále věnovala své vášni jménem koně. Za těch 5 let, co jsem v Praze bydlela, jsem měla možnost navštěvovat více stájí. Ale nejvíce mi v paměti a srdci utkvěly ty dvě hlavní. Je to JK Elite ve Veleni (https://www.jezdeckyklub-elite.cz/) a Karlštejn.
Ve Veleni jsem měla tu čest poznat další koňské charaktery. JK Elite je klub, který byl založen dvěma kamarádkami, Terkou a Luckou. Obě v té době aktivně v klubu působily a vedly jej. V dnešní době, ale Terku najdete spíše na Hradišťku u Sadské v areálu Equus Kinsky (https://jkelitehorky.cz/)
JK Elite je klub, kde jsem se v rámci výcviku dostala i ke cvikům jako přeskok nebo ustupování na holeň. Je to tedy klub a místo, kde se skutečně můžete vzdělávat a posouvat se.
Druhou stájí je zmiňovaný Karlštejn. Na Karlštejně jsem se věnovala vždy pouze jednomu koni, kterého jsem měla v nájmu.Zde jsem měla tu možnost trénovat s Jirkou Kornalíkem st. Pan Kornalík je člověk s obrovským množstvím zkušeností a nadhledu. Naučil mne za těch několik let mnohé a jsem mu za to vděčná.
Po ukončení studií následovalo dilema co s sebou. Zda se vrátit zpět do Severních Čech, zůstat v Praze nebo se odstěhovat někam úplně jinam. Osud mi zamíchal kartami a přivedl mi do cesty partnera, se kterým jsme se sestěhovali do Plzně. To bylo na Silvestra v roce 2018.
Koně, já a Plzeň
Ještě před stěhováním do Plzně jsem nejen hledala novou práci, ale také přemýšlela co já a koně. V Plzni jsem nikoho neznala a nebyla jsem znalá ani místních poměrů a možností. Zbyl mi tedy k dispozici jenom internet.
S jeho pomocí jsem se spojila s majitelkou jednoho A1/1 valáška, který byl ustájený v Mirošově. Začala jsem tam za ním docházet, ale tato spolupráce bohužel neměla dlouhé trvání. Asi po 2 měsících se jeho majitelka rozhodla jej přestěhovat ještě dál od Plzně a pro mne už to bylo, v té době, příliš daleko. A tak nastalo další přemýšlení. Nedařilo se mi sehnat koně do částečného pronájmu ani jezdeckou školu, která by nabízela to co jsem hledala. Možnost se stále vzdělávat, posouvat a ne jen jezdit v zástupu dokola.
Koupě vlastního koně
Pak nastal den D. Den, kdy jsem se rozhodla koupit si vlastního koně. Zadala jsem si si inzerát na Bazoš „koupím koně“ – do cca 7-8 let, aktivního ne A1/1 nebo ČT. Po několika telefonátech a prohlídkách jsem se jela podívat do Veleně. Ano tušíte správně je to ta Veleň, kam jsem docházela na individuální výcvik. Lucka se právě v té době rozhodla prodat Flérku (celým jménem Fleur de Class). Původně ji koupily do klubu, ale bohužel se pro tyto účely nehodila.
Střídání jezdců se jí moc nelíbilo. Ti z Vás kdo moji Flérku znáte, tak víte, že je to dáma s vlastním názorem a rozhodně to s ní není jednoduché. Navzdory tomu, a díky mým zkušenost z mé domovské stáje, jsme byly s Flérku schopné se dorozumět, sednout si. Nebudu Vám lhát. Není to s ní vůbec jednoduché a nedá nic zadarmo. Ale její chuť skákat mi dodala křídla.
Koně a vzdělávání se
Nicméně ani koupě koně u mne nezměnila můj vztah ke vzdělávání se. Jen jsem svoji pozornost upřela na koně a jezdectví. V roce 2021 jsem úspěšně absolvovala kurz instruktora jezdectví v Mariánských Lázních. V roce 2024 kurz pro zpracovatele výsledků. A další vzdělávání se je stále v procesu. Protože svět kolem nás se mění tak rychle, že je potřeba být stále v obraze.